Koření

Říká se, že na každou nemoc existuje na světě jedna bylinka – něco na tom bude. Když si uvědomíme, že člověk kopíruje přírodu i ve vyspělých technologiích, tak rozhodně to není jinak i u léků. Až na to, že s přírodou už mají mnohdy pramálo společného a stal se z toho byznys, který kolikrát neřeší příčinu zdravotních problémů, ale řeší až následek.

 

Anýz

 

  • Pochází z Egypta a Sýrie a vedle kmínu je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření. Anýz je rostlina, která vyžaduje teplé, chráněné a slunné polohy. Pěstuje se na Balkáně a ve Středomoří, v Rusku a střední Asii, ve Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, na Slovensku i u nás na jižní Moravě.Používá se do některých druhů chleba, do pečiva (balkánská kuchyně), k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek.Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampiónům. Je velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel.

 

Badyán

 

  • Pochází z Číny a Vietnamu. Strom dosahuje výšky okolo 8m a neplodí před 6. rokem věku, ale potom může plodit až 100 let. Jeho žluté květy se přeměňují v hnědá souplodí měchýřků, které v době zralosti pukají a souplodí získá hvězdicovitý tvar. Badyán se používá hlavně v čínské a vietnamské kuchyni. V Evropě je znám koncem 16.století. Používá se do jablečných a hruškových kompotů, k výrobě likérů, k dochucení ryb, mořských plodů. V tradiční české kuchyni se užívá do perníku, speciálních sušenek, švestkových povidel. Celé hvězdičky se využívají k dochucení punčů, svařených vín, sirupů z tropického ovoce. Oblíbené i jako dekorační koření. Badyán se používá hlavně v čínské a vietnamské kuchyni.

 

Bazalka

 

  • Bazalka má v kuchyni široké využití. Po celou dobu vegetace je chutnou i voňavou přísadou salátu u čerstvé zeleniny. Můžeme jí přidat i k dušenému masu, do omáček, dá se přidat i do polévek. Jen pozor na dávkování – vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění. Bazalka tvoří základ italské kuchyně, používá se zejména u receptů jehož součástí jsou rajčata (saláty, těstoviny s rajčatovou omáčkou apod.)

 

Bobkový list

 

  • Je hojně používán do smetanových omáček, voňavých polévek, kyselých jídel, při nakládání masa, okurek nebo hub, pečení masa a zvláště zvěřiny. Využívá se také k přípravě marinád a teriny. Spolu s tymiánem má nezaměnitelné místo v bouquet garni čili kytičce bylinek. Je známý i recept na ochucení anglického mléčného pudinku, kde se před zapečením naaranžuje čerstvý list. Působí lehce sedativně, podporuje trávení, má i antiseptický (protizánětlivý) účinek. Mimo jiné má velmi zajímavý účinek na snižování krevního cukru jako doplněk léčby diabetiků.

 

Cibule plátky / restovaná

 

  • Pochází ze západní Asie, Iránu, Pakistánu a Afganistánu. Staří Sumerové ji pěstovali 4 000let před naším letopočtem. Cibule je velmi oblíbená po celém světě. Používá se jako základ mnoha omáček, gulášů, polévek, aj. Tepelným zpracováním se chuť cibule změní do sladka. Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje a podporuje činnost žláz. Je známá svými antibiotickými účinky. V lidovém léčitelství se smíchá rozetřená s cukrem či medem a užívá se k léčbě rýmy a kašle. Jedna stará moudrost zní: „Člověk spíše může vařit bez ohně než bez cibule.“

 

Citronela řezaná

 

  • Pochází z tropické jižní Asie. Tato rostlina se pěstuje také v Indii, Africe, Americe a Austrálii. Citronela je víceletou rostlinou objevující se v hustých shlucích a dorůstající až do výšky 2 m. Listy se podobají trávě, jsou dlouhé a špičaté. Používá se zejména ve vietnamské, thajské a indonéské kuchyni. Přidává se do polévek, dušených drůbežích a rybích pokrmů. Doporučujeme i do kari pokrmů a zapékaných jídel. Z citronely získáte čaj s citronovou chutí. Citronela napomáhá posilovat srdce, krevní plazmu a destičky, funkci močového měchýře, sleziny, žlučníku a lymfatického systému. Podporuje obranyschopnost organismu a díky antioxidančním účinkům zpomaluje stárnutí buněk.Citronová tráva se využívá k přípravě lahodného citronového čaje. V asijské kuchyni se používá k dochucování pokrmů. Obvykle se citronová tráva kombinuje s česnekem, koriandrem, paprikou či šalotkou. Lze ji využít v čerstvém, zmraženém i sušeném stavu, výrazné citronové aroma tím neztrácí.

 

Česnek plátky / granulát / mletý

 

  • Česnek hraje významnou roli  u národů s vyhlášenou kuchyní, počínaje Francií a konče Čínou. Jeho použití je všestranné: výborně se hodí do zelených salátů,  omáček, k zelenině, k masům (skopovému a hovězímu), do salámů a k rybám. Česnek je bohatý na vitamíny A, B a C, selen, vápník a jód. Má pozitivní účinky především na obranyschopnost organismu a trávení. V lidovém léčitelství je používán jako účinné antiseptikum a antibiotikum (viz alicin), snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi. Česnek je jedno z nejrozšířenějších koření světa. Patří mezi vytrvalé rostliny z čeledi česnekovitých (Alliaceae). Používá se po celé Evropě, Asii a Americe pro své nezaměnitelné aroma. Pravděpodobný původ česneku je střední nebo západní Asie. Jako koření se využívá hlávka česneku (cibule složená z několika částí – stroužků). Výborně se hodí do pomazánek, salátů, pokrmů z masa a zeleniny, luštěnin, obilovin a hub, ochucují se jím bylinné octy a oleje. Česnek je významnou léčivou rostlinou. Napomáhá při snížení krevního tlaku, proti nachlazení, k podpoře trávení a regulaci hladiny cholesterolu. Obsahuje látky s antibiotickými účinky.

 

Estragon

 

  • Estragon má svůj původ ve střední a jihozápadní Asii, je proto častou součástí pokrmů v kuchyni Arménů a Turků. Listy estragonu mají jemnou hořkosladkou kořeněnou chuť. Používá se k aromatizování vinných nebo ovocných octů, bylinkových másel, do nádivek, drůbeže, k pečeným a dušeným masům, do omáček, při nakládání zeleniny, k přípravě estragonové hořčice, při nakládání okurek, do čínských a francouzských pokrmů, k rýži a vařeným rybám, do salátů, polévek a marinád.

 

Fenykl

 

  • Fenykl je velmi oblíbené koření hlavně ve francouzské a italské kuchyni. Má sladkou chuť podobající se anýzu. Proto se využívá k dokořenění chleba, cukrovinek a sladkého pečiva. Dále se využívá hodně k dochucení rybích polévek, tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, salátů. Můžeme jej upotřebit při konzervaci zeleniny (červená řepa nebo okurky), u přípravy dušeného masa, nebo při výrobě likérů.

 

Hřebíček

 

  • Hřebíčkovec pochází z indonéských ostrovů Moluk. Dnes se pěstuje v Indonésii, na Madagaskaru, Srí Lance, v Tanzánii a Malajsii. Do Evropy se dostal v dobách starověkého Říma po souši přes Alexandrii. Později ostrovy dobyli Portugalci a po nich Holanďané. Svůj monopol střežili až do roku 1772, kdy francouzský úředník dostal sazenice na ostrov Mauritius. Dnes jsou největšími vývozci Madagaskar, ostrovy Zanzibar a Pema. Oblíbené koření, které se přidává do směsí k dochucení svařených vín a punčů, do sladkých jídel a pikantních chuťovek, dezertů, sirupů a zavařenin. Je vhodný k úpravě rýže, zeleniny i masa. V Čechách se kombinuje se skořicí, v Holandsku se přidává do sýrů, v Anglii do jablečných koláčů a v Německu se přidává do některých druhů chleba. Hřebíček podporuje metabolismus, chrání žaludek a povzbuzuje chuť k jídlu. Využívá se ve stomatologii, má protizánětlivé účinky.

 

Hořčičné semínko

 

  • Hořčičné semínko se používá zejména při konzervaci zeleniny (zelí, červená řepa, okurky) a ryb. Lze je použít i při k přípravě základů pokrmů na oleji (např. pod těstoviny). Způsobuje prokrvení zažívacího traktu, tím urychluje trávení a látkovou výměnu. Doporučuje se při špatné funkci střev, nízké tvorbě žluči.

 

Chilli papričky

 

  • Všechny druhy chilli pocházejí z jednoho druhu Capsicum tepin, rovněž nazývaného ptačí pepř. Jsou to plody o velikosti hrášku. Původní zemí chilli je Střední a Jižní Amerika. Dnes se tyto rostliny pěstují po celém světě. Plody můžou být kulaté nebo zašpičatělé, červené, zelené i žluté. Společným znakem je větší nebo menší obsah kapsaicinu, provitamínu A a vitamínu C. Pálivost se měří v tzv. Scovillových jednotkách (SHU). Průměrný stupeň pálivosti mletých chilli je stupeň 5-9/10 SHU. Chilli papričky se používá k přiostření mnoha druhů omáček, gulášů, polévek a ostatních pikantních pokrmů kuchyně celého světa. Už indiáni využívali chilli jako jako léčivo, které podporuje krevní oběh a působí antibakteriálně, při větším množství vyvolává pocení.

 

Chilli drcené / mleté

 

  • Všechny druhy chilli pocházejí z jednoho druhu Capsicum tepin, rovněž nazývaného ptačí pepř. Jsou to plody o velikosti hrášku. Původní zemí chilli je Střední a Jižní Amerika. Dnes se tyto rostliny pěstují po celém světě. Plody můžou být kulaté nebo zašpičatělé, červené, zelené i žluté. Společným znakem je větší nebo menší obsah kapsaicinu, provitamínu A a vitamínu C. Pálivost se měří v tzv. Scovillových jednotkách (SHU). Průměrný stupeň pálivosti mletých chilli je stupeň 5-9/10 SHU. Chilli papričky se používá k přiostření mnoha druhů omáček, gulášů, polévek a ostatních pikantních pokrmů kuchyně celého světa. Už indiáni využívali chilli jako jako léčivo, které podporuje krevní oběh a působí antibakteriálně, při větším množství vyvolává pocení.

 

Jalovec celý / mletý

 

  • Jalovčinky nebo také jalovcové bobule  jsou vhodné hlavně do těžších pokrmů. Mají bohaté pryskyřičné aroma, které se výborně hodí na zvěřinu, masa na divoko, na skopové, do marinád, do gulášů, ale zkuste i do kysaného zelí nebo svíčkové. Jalovec se používá i při výrobě destilátů, z nichž je nejznámější gin a borovička. Je dobrý s jablky, hovězím a vepřovým masem i husou. Dobře se kombinuje s bobkovým listem, kmínem, saturejkou a tymiánem. Plody jalovce se používaly v lidovém lečitelství jako účinné antiseptikum a diuretikum pro močové cesty (urologický čaj), napomáhají trávení a zabraňuje nadýmání.

 

Kardamom

 

  • Je téměř dva metry vysoká vytrvalá rostlina z čeledi zázvorovité (Zingiberaceae). Kardamom roste planě v deštných lesích jižní Indie (Kardamomské vrchy). V současné době se pěstuje ve Vietnamu, Tanzánii a Papui-Nové Guinei. Největším vývozcem světa se stala Guatemala. Do Evropy se dostal díky karavanním obchodním stezkám. Z Konstantinopole do Skandinávie ho přinesli Vikingové, kde se těší velké oblibě dodnes. Zvýrazňuje sladkou i ostře pikantní chuť, tvoří jednu z hlavních složek mnoha směsí, používá se do cukrovinek, sladkého pečiva, pudinků a zmrzlin (kulfi). Rozmělněnými tobolkami se ochucuje rýže, dušené a vařené pokrmy, hodí se do pečených jablek, mírně povařených hrušek a ovocných salátů. Je základem pro berbere, mleté kari, dals, masaly, pilafy, indický rýžový pudink (kheer) a zhug. Semena mají povzbuzující účinky a používájí se jako afrodisiakum, údajně je vhodným prostředkem proti nadýmání, bolestí břicha, zvracení a průjmu.

 

Kayenský pepř

 

  • Tímto názvem bývá často označován prášek ze sušených chili papriček. Má žlutou až červenou barvu a velmi palčivou chuť. Pochází z oblasti Střední Ameriky. Karibští domorodci s ním seznámili už Kolumbovy námořníky. Výborně se hodí k dochucení masa, lze jej použít místo pepře.

 

Kmín celý / drcený / mletý

 

  • Jedná se o jedno z nejpoužívanějších evropských koření. Kmín se používá do polévek, omáček, pod maso a na pečená masa. Dále také do pečiva, při vaření brambor a zelí, do pomazánek, ke konzervaci, do pomazánek. Kmín je jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku. Používá se ke kořenění chleba, brambor, pečení, omáček, salátů, v konzervárenství, v likérnictví, vefarmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů. Je prokázáno, že tato bylina účinně snižuje riziko rakovin žaludku, tlustého střeva a děložního čípku. Kmín se široce používá v tradiční ajurvédské medicíně.

 

Kmín římský

 

  • Římský kmín je součástí pokrmů jako jsou garam masala z Indie, orientální kuskus, mexické chilli con carne … Výborně se hodí ke kuřecímu, jehněčímu nebo rybám. Můžeme jím dochutit chléb, francouzské nebo holandské sýry i likéry podporující trávení. Římský kmín je aromatičtější a úplně jinak chutná, než klasický kmín. Má ostrou, hořkou a velmi pronikavou chuť, která je natolik výrazná, že dokáže přehlušit nejen aroma ostatních koření, ale mnohdy i celého pokrmu, proto ho dávkujte při vaření velmi opatrně!

 

Kopr

 

  • Kopr se používá především jako dochucovadlo k rybám a vařenému masu i syrové zeleniny, do mléčných omáček a polévek, pomazánek a salátů. Koprová nať je důležitou součástí jak bylinkového octa, tak nálevu na nakládané okurky, zelí a cibule. Kopr velmi dobře působí na činnost našeho srdce. Zlepšuje prokrvení srdečního svalu a snižuje krevní tlak. Působí proti nespavosti. Má močopudné účinky, pomáhá při poruchách ledvin.

 

Koriandr celý / mletý

 

  • Koriandr je příbuzný kmínu, anýzu a kopru a tvoří jednu ze základních součástí indického koření. Je součástí mnoha směsí jako například Country koření, Adžika, Kari, aj. Používá se i k nakládání okurek, hub, do pečiva, kysaného zelí, omáček. Hodí se také k jehněčímu, vepřovému i hovězímu masu. Využití nachází také ve výrobě alkoholických nápojů. Semena koriandru jsou silně aromatická a na rozdíl od listů nasládlá. Podrcená či celá se přidávají také do slaných omáček, sladkých jídel a dezertů, především pečiva jako jsou sušenky, a do domácího chleba.Koriandr má také léčivé účinky: Působí proti plynatosti a odstraňují křeče. Koriandr má i mírně antiseptické účinky. Silnější nálev působí i sedativně. Koriandr je exotická bylinka nezaměnitelné chuti, která se používá hlavně do asijských a mexických pokrmů. Hodí se do omáček, k masu, do pečiva, do sladkých jídel, moučníků a do sušenek.

 

Kurkuma

 

  • Kurkuma se používá do asijských a zejména indických pokrmů, má jemnou vůni připomínající pomeranče a zázvor a velmi intenzivní chuť. Přidává se do rýže, polévek, omáček, k bramborám, těstovinám, do masa a na ryby. Je nepostradatelnou součástí většiny indických jídel, např. indického zeleninového či masového kari, používá se i na nakládání masa společně s jogurtem nebo zakysanou smetanou. Kurkuma pročišťuje játra, zlepšuje paměť a trávení, má antioxidační účinky, čistí pleť a tlumí bolest.

 

Libeček

 

  • Libeček se používá jako koření do polévek, omáček, salátů, do pečení. Plody do nakládané zeleniny i některých druhů pečiva.

 

Majoránka

 

  • Používá se jako koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel. Ve staročeské kuchyni je nezbytnou přísadou bramborové polévky (bramboračky) a bramboráku (cmundy). Díky svému blahodárnému účinku na trávení se přidává do pokrmů z luštěnin, zelí či jiných tučných jídel. Vyniknout dává především chuti zvěřiny nebo pečeným játrům. Velmi dobře se hodí také do lehkých zeleninových nebo vaječných salátů. Využívat ji lze v čerstvém i sušeném stavu. Její předností je, že neztrácí aroma, které se výborně snoubí s ostatními druhy koření, např. tymiánem.

 

Máta drcená

 

  • Najemno nakrájené lístky máty jsou vynikající k novým bramborám s máslem, zelenému hrášku a k rajčatům. Máta se hodí k některým vaječným pokrmům, do omáček, nádivek, k jehněčímu na roštu. Přidává se do ovocných salátů, sladkým zapečeným jídlům nebo k zmrzlinám. Banány nebo jablka oblená v mátě a opečená na másle jsou výborná k masitým pokrmům.

 

Medvědí česnek

 

  • Medvědí česnek je bylina, která roste ve volné přírodě, obsahuje plno vitamínů a minerálních látek, které jsou prospěšné pro lidský organismus. Narozdíl od  kuchyňského česneku má mnohem lepší léčivé účinky. Je přírodním antibiotikem a má antibakteriální a antiplísňové schopnosti. Jedna z předností medvědího česneku je ta, že i když chutná a voní jako česnek, tak konzument není moc cítit po česneku. Můžete ji použít do pomazánek, salátů, polévek a másla.

 

Muškátový ořech celý / mletý

 

  • Muškátový ořech má specifickou aromatickou vůni, ostřejší, kořeněnější a výraznější než muškátový květ. Oříškem aromatizujte například nápoje (koktejly, zeleninové šťávy, mléčné nápoje, punč, svařené víno), dobře chutná také s telecím masem, kuřecím i na ryby. Bývá často součástí kořenících směsí.

 

Muškátový květ mletý

 

  • Je to vlastně obal semene muškátového oříšku, příjemně kořenně voní, ale je jemnější než muškátový oříšek. Přidávejte v malém množství do pudinků, pečiva, vánoček, tvarohu i do domácích likérů, patří také do rybí a květákové polévky, nádivek a bílých omáček.

 

Nové koření celé / mleté

 

  • Nové koření nebo také jamajský pepř, připomíná chutí pepř, hřebíček, skořici a muškátový oříšek v jednom. Toto koření se dostalo do Evropy v 17. století z nového světa, proto se mu dostalo názvu nové. V Anglii je nazýváno Allspice, tj. všekoření, nebo také všeho chuť, protože v sobě spojuje chuť a vůni nejoblíbenějších koření. Hodí se opravdu do všeho. Do polévek, omáček, mas, k nakládání mas i zeleniny. Neměli bychom ho vynechat ve všech hůře stravitelných pokrmech.

 

Oregano (dobromysl)

 

  • Tato bylinka je hojně využívána v italské kuchyni, např. pizzu si bez ní nedokážeme představit. Dávejte ji všude tam kam byste dali majoránku, ale i na těstoviny, zeleninové saláty, sýry, rajčatové pokrmy, masa i skopové a jehněčí a nezapomeňme také na ryby.

 

Paprika sladká

 

  • Paprika sladká je základ mnoha obecných jídel. Přidává se téměř do všech masitých pokrmů, jako základ některých omáček, do studené kuchyně, na dobarvení jídel. Paprika přišla do Evropy dvěma směry – jednak jako „turecký pepř“ z Východu a také jako indický nebo „indiánský pepř“ s Kolumbovou výpravou z Ameriky. Tento červený prášek, jímž Indiáni kořenili jídlo a opojné nápoje, byl podle nich sídlem „boha ohně“. V té době se v Evropě paprika z Ameriky nepovažovala za koření, ale spíše za zvláštnost nebo za zajímavou okrasnou rostlinu. V Evropě se paprika začala šířit v 16. a 17. století. Paprika je národní koření Maďarů a Španělů. Ovládla prakticky celý svět – pro Francouze je to kayenský pepř, pro Latinskou Ameriku chilli nebo chile, používá se v Asii, v Africe, kde tvoří podstatnou složku koření „berbera“. U nás běžná paprika jsou rozemleté sušené plody druhu Capsicum annuum, což je jednoletá rostlina, mající svůj původ pravděpodobně v Jižní Americe, odkud přišla do celého světa. Za nejkvalitnější se považuje paprika španělská a maďarská. Nezralé plody se buď nakládají do octa, nebo se používají čerstvé. Paprika sladká španělská má barevnost 140° ASTA a řadí se mezi nejlepší španělské druhy. Nejlépe se hodí do studené kuchyně, kde vynikne její jasná chuť a vůně s lehkým ovocným aroma.

 

Paprika sladká uzená

 

  • Papriky přivezl do Španělska Columbus z Ameriky. Poprvé byly vysazeny v oblasti Extramadura. Pěstovali je zejména mniši v klášterech, kteří sušili paprikové lusky nad ohněm z dubového dřeva. Kvůli tomu byly některé budovy postaveny dvoupatrové. V horním patře byly umístěny papriky a ve spodním patře se rozdělal oheň. Díky velice pozvolnému sušení získaly papriky kouřové aroma. Poté byly sedmkrát semlety. Tento postup se dodržuje dodnes. Tato paprika pocházející z údolí La Vera byla úředně uznána jako výrobek se značkou kvality a byl jí přiznán status určení země původu „Pimentón de la Vera“. Uzená paprika je výborná na kuřecí maso i ryby, na pizzu, ve Španělsku se přidává do směsí s rýží (paella) a za studena třeba na tvrdý sýr. Dobře se kombinuje s česnekem.

 

Paprika pálivá

 

  • Paprika pochází z jižního konce Mexika, odtud ji Španělé přivezli do Španělska a Maroka, později si našla cestu do Maďarska. V Maďarsku se první zmínka o tureckých paprikách objevila v roce 1604. O 100 let později o ni píší už jako o koření. V 19.století ji začali považovat za vhodnou pro náročné žaludky labužníků. Mletá paprika dodává pokrmům nejen lahodnou chuť, ale i krásnou sytě červenou barvu. V maďarské kuchyni paprika představuje převládající koření, je základem gulášů, omáček, perkeltů, dodává chuť pokrmům z rýže, brambor a mnoha zeleninových jídel, ale i do vaječných pokrmů a studené kuchyně. Vhodná k rybám a darům moře. Paprika se nesmí nikdy zahřívat na příliš vysokou teplotu, protože tím zhořkne.

 

Pažitka

 

  • Pažitka pobřežní je vytrvalá bylina z čeledi česnekovitých (Alliaceae). Listy jsou trubkovité, vyrůstající v hustých trsech, květenství jsou kulovitá, složená z malých drobných květů. Pochází z Číny, dnes se pěstuje na celé severní polokouli. Používá se do polévek, omáček, k masu i rybám, do pomazánek, majonéz a sýrů, vaječných, zeleninových a houbových pokrmů. Je součástí omáček, jako například remulád či ravigot. V lidovém lečitelsví má pažitka menší význam, avšak její hořčičné silice povzbuzují chuť k jídlu a podporují trávení, má mírně aseptický účinek.

 

Pepř barevný celý

 

  • Jsou to plody pepřovníku černého (Piper niger), kam patří pepř bílý, černý a zelený a brazilského pepřovníku (Schinus terebinthifolius), jehož plody jsou růžové. Smícháním těchto plodů vzniká nejpoužívanější směs pepřů určená do mlýnků, omáček a polévek, k přípravě bifteků, grilovaného, rožněného a pečeného masa a k běžnému dochucení mnoha pokrmů.
  • Složení: pepř černý, bílý, zelený, červený

 

Pepř černý, bílý celý / mletý

 

  • Pepř černý je plod asijské liány pepřovníku černého. Je to vytrvalá popínavá rostlina, která dorůstá délky až 7m. Listy jsou široce eliptické až srdčité, květy jsou sestaveny z 6 až 10 cm dlouhých klasů. Bílý pepř jsou bobule sklízené červené v plné zralosti, namáčí se do vody, aby z nich mohlo být odstraněno oplodí, následně se semena suší na slunci, než vznikne typická žlutobílá barva. Dějiny obchodu s pepřem sahají až do doby antické, kdy používání pepře bylo otázkou prestiže. Obchodnící bohatnoucí na prodeji pepře byli titulováni pepřové žoky. Obchodní stezky s pepřem se přísně střežily. Kvůli pepři byly rozvraceny i mocné říše. Jedna unce pepře byla vyvažována jednou uncí zlata. Sloužil i jako oběživo a renta. Nejdůležitějšími producenty jsou Indonésie, Indie, Brazílie, Malajsie a Vietnam.  Tento druh pepře je pálivý a ostrý, používá se do polévek, omáček, grilovanému, rožněnému a pečenému masu, do minutek, mletého masa a zvěřiny.

 

Pepř červený celý

 

  • Pepř růžový je plod brazilského stromu z čeledi ledvinovníkovitých (Anacardiaceae). Dorůstá výšky až 7m, má obvejčité lístky složené do lichospeřených listů a bílé květy tvořící převislé klasy. Pochází z Brazílie, Argentiny a Paraguaye. Dnes se vyskytuje téměř všude v mírném pásmu. Komerčně se pěstuje na ostrově Réunion. Pepř růžový je vhodný zejména na ryby, drůbež, ale hodí se i ke zvěřině, přidává se do omáček, šťáv a dresingů. Růžový pepř používejte jen v malém množství.

 

Pepř zelený celý

 

  • Tento druh tropického koření je jeden z nejznámějších a také nejrozšířenějších. (Je známo skoro 1600 druhů pepře, ale jako koření se používá asi 6 druhů, které rostou zejména v jižní Asii.) V historii vaření jsou o pepři zmínky již v nejstarších písemných památkách staroindických. Staří Římané si pepř jako koření neobyčejně oblíbili a na hostinách boháčů nesmělo toto drahé koření nikdy chybět. I v nynější době si pepř udržuje prim na světovém trhu. Používá se pepř celý i mletý, pepř černý, bílý a zelený. Všechny pocházejí z jedné rostliny. Původně pochází z Malabarského pobřeží východní Indie. Nejvíce se pěstuje v asijských tropech na poloostrově Moluckém, v Indii, ve Vietnamu, na Sumatře a Jávě, v Thajsku a na Filipínách.•Zelený pepř se sklízí když jsou bobule zelené (nedozrálé). Na rozdíl od pepře černého není fermentovaný, ale buď rychle usušený a nebo naložený v octě nebo slaném nálevu. Tento pepř je velmi oblíben u labužníků.

 

Petržel sušená

 

  • Petržel mívala kdysi jinou vážnost než pouze jako zdravé zelené koření. Byl to symbol radosti a slávy. Již ve 3. století je uvedena petržel jako koření v římské kuchařské rukověti. U nás se rovněž obecně rozšířila a její nať byla používána ve staročeské kuchyni do omáček, tvořila také součást nádivek a tradičních vaječných velikonočních pokrmů. Petržel pochází ze Středozemí. Lze ji přidat téměř do všech pokrmů, polévek, smetanových a houbových omáček, sekaných mas, nádivek, dušených a pečených mas, salátů, ke zdobení obložených chlebíčků a různých lahůdek, i lžíci nebo dvě do houskových knedlíků. V úměrných dávkách je petrželka každodenní zdravou součástí jídel kuchyní mnoha národů.

 

Rozmarýn

 

  • Rozmarýn lékařský je domácí v oblastech Středozemního moře, kde běžně roste v přírodě, ale dá se pěstovat v teplých, slunečných a chráněných polohách i u nás na zahrádce. Dnes je rozmarýn jako koření používán především v italské, francouzské a španělské kuchyni, ale též v balkánské. Používá se i v Severní Americe, Mexiku a Anglii. Ve větších dávkách může rozmarýn působit opojně, proto musíme dávat pozor při dávkování (do pokrmů pro čtyři osoby stačí lžička). Rozmarýn se přidává do polévek, k zelenině, koření se jím saláty, dává se do těstíček na smažení ryb, k pečeným rybám, jehněčí a vepřové pečeni, do karbanátků a omáček. Hodí se také k přípravě bylinkového másla. Pokrmům dodává chuť zvěřiny.

 

Saturejka

 

  • Saturejka je staré, dávno používané koření. Římští labužníci ji používali jako koření již ve 3. století. Ve střední Evropě se prý saturejka pěstovala už ve století 9. a ve staročeské kuchyni se udržela dlouho. Bývala součástí voňavých kořenných zahrádek našich prababiček a ještě dnes si leckde hospodyně nedovede představit dobrou svíčkovou na smetaně, není-li v omáčce povařena snítka vonné a peprné saturejky. Pro svou příjemnou vůni a ostrost se dá použít všude, kam se přidává pepř. Obecně můžeme saturejku přidávat do všech luštěninových jídel, do kapusty, velmi dobrá je v klobásách a při uzení masa, je vhodná při přípravě zvěřiny i smetanových omáček, k nakládání okurek a zelí, do bramborové polévky, fazolového, bramborového či okurkového salátu, do bylinkového másla a bylinkových omáček. Přidává se do rajské omáčky, k houbám, do majonéz, do fazolových lusků, do jídel z krupek a z krup.

 

Skořice celá / mletá

 

  • Aromatická kůra stálezelených tropických stromů se od nepaměti používá jako oblíbené koření. Její původ byl v Evropě dlouho opředen tajemstvím. Skořicová kůra je typické koření Starého světa. Pochází z asijských tropů. Rostla původně na indickém subkontinentě a v Číně. Zde byla také známá jako koření snad již 4000 let př. n. l. Jako léčivo a aromatická přísada do nápojů byla známa i starým Egypťanům. Původně se kůra loupala z planě rostoucích stromů, ale postupně se začaly vysazovat plantáže ze skořicovníků, jejichž nenápadné květy vydávají zvláštní příjemnou vůni. Velmi známý a také nejkvalitnější je skořicovník cejlonský. Pěstuje se i v jiných tropických oblastech, ale nikde nedosahuje takové kvality jako na Srí Lance. Dalším méně známým druhem skořicovníku je skořice čínská. (Označuje se také jako „Cassia vera“ nebo „Cassia lignea“.) Skořice jako koření má hlavní použití zejména při přípravě sladkých pokrmů, do nejrůznějšího pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce, v likérnictví, ale i v parfumérii. Používá se i do masitých pokrmů v kuchyni asijské, latinskoamerické, arabské, turecké, španělské aj.

 

Šafrán

 

  • Úsloví „je toho jako šafránu“ ukazuje, jak vzácné to je koření a jak maloučko a opatrně se jím kořenilo. Nejstarší kultury šafránu, které se dodnes pěstují, nacházíme ve Španělsku a v jižní Francii. Šafrán je rostlina, jejíž okrasné formy jsou dobře známy jako „krokusy“. Kvete na podzim fialovým květem a na jeden kilogram tohoto vzácného koření je potřeba sesbírat pestíky z 60 000 až 120 000 květů. Šafrán má zvláštní vůni a kořennou chuť, poněkud nahořklou. Žluté barvivo, které šafrán obsahuje, se rozpouští ve vodě a zabarvuje ji krásně do žluta. Ve starověku byla právě tato krásná šafránová žluť velice módní barvou vznešených dam a stejně módní byla i vůně šafránu. Šafrán se dříve používal nejen jako koření, ale i jako lék. Je lehounký a do pokrmů stačí špetka. Nejvíce se šafrán používá v kuchyni španělské a francouzské, ale nesmí chybět v kuchyni arabské, indické, čínské a latinskoamerické. Barví se jím a také aromatizují rozmanité pokrmy – rýže, pilaf, omáčky, polévky, sýry, těsta. Název šafrán pochází z arabštiny, arabové používají označení za’fran, což doslovně znamená „být žlutý“.

 

Šalvěj

 

  • Šalvějí se kořenilo už ve starém Římě a ještě dodnes se kolem Středozemního moře vaří některá jídla podle starověkých předpisů, a proto zůstala v kuchyni těchto národů i šalvěj. Oblíbená byla jako koření i u nás. Ve staročeské kuchyni byla prý šalvěj rovnocenná s petrželkou. Šalvěj patří na skopové a jehněčí pečeně, k telecímu masu, k rybám a do jídel z drštěk. Používá se do kořenných bylinkových směsí spolu s mátou, rozmarýnem, majoránkou, oreganem, bazalkou, přidává se do karbanátků, sekané, je příjemná v bylinkovém másle spolu s mátou a petrželkou, je vhodná do nádivek a na kuřata, na telecí maso a vepřové kotlety. Můžeme ji také dávat do pomazánek z tavených sýrů nebo z vajec. Šalvěj má velmi silné kořenité aroma i výraznou chuť, proto jí nepoužíváme mnoho. Na jednu porci stačí špetka šalvěje.

 

Vanilka – lusk

 

  • Toto koření, původem z Nového světa, je jedno z nejjemnějších vůbec. Vanilku znali a pěstovali dávno před příchodem evropských dobyvatelů původní obyvatelé Mexika. Používali ji jako vonnou přísadu do oblíbených nápojů z kakaových bobů a čokoládových placek, které už tehdy vyráběli. K aromatizování čokolády se vanilka používá dodnes. Indiáni nepoužívali vanilku jen jako koření, ale i jako léčivo. Vanilkové lusky, správněji tobolky, byly do Evropy přivezeny Španěly pravděpodobně už v roce 1521. Je to pravá tropická rostlina a v oblastech mimo obratníky se jí nedaří. Příjemná a vytrvalá vůně vanilky je způsobena látkou zvanou vanilín, která je nyní vyráběna synteticky. Syntetický vanilín ovšem nikdy nemůže nahradit delikátní jemnou chuť i vůni přírodní vanilky. V současnosti se pro komerční účely pěstují 2 druhy vanilky, bourbonská a tahitská. Bourbonská vanilka je přímým potomkem původních rostlin z Mexika. Své jméno získala podle místa pěstování – Bourbonské ostrovy, které se dnes nazývají Komory a Reunion. Tahitská vanilka je v podstatě novou odrůdou, která vznikla před 50 – 60 lety na Tahiti. Vanilku používáme do čokolády, pudinků, cukroví, zmrzlin, likérů, pečiva aj.

 

Tymián

 

  • Tymián měl už dávno svou funkci jako koření, jako lék i jako aromatická rostlina. Roste ve Středozemí, a to spíše v západní části. Používáme ho maximálně asi tři čajové lžičky na 1kg potravin. Tymián je jedno z důležitých, hodně rozšířených koření, pěstuje se hlavně ve Španělsku, Albánii, Itálii, Francii, Řecku. Tvoří součást polévkového koření „bouquet garni“ používaného ve Francii, přidává se při uzení masa, do sýrů, do sekaných mas, ke zvěřině, do salátů, do hrachových a fazolových pokrmů, k nakládání okurek, do omáček, k zelenině, k přípravě ryb, na italskou pizzu, v Německu spolu s bobkovým listem i do kysaného zelí.

 

Zázvor mletý

 

  • Jedno z nejstarších tropických koření, původem z asijského kontinentu. Rostlina se pěstuje pro dužnaté, hlízovité ztlustlé oddenky. Ty bývají až 10cm dlouhé, zaškrcované a po obou stranách zploštělé. Pěstuje se na plantážích hlavně v Indii,Číně, Japonsku, ale i na Jamajce a v západní Africe. Podle způsobu zpracování se na světovém trhu vyskytují zázvor neloupaný, pololoupaný, loupaný a zázvor bělený. Zázvor obsahuje éterické oleje, zázvorovou silici a štiplavě ostrou látku zvanou gingerol. Z oddenků se připravuje zázvorový olej, esence, suší se a melou, přidávají se do nejrůznějších směsí. Zázvoru používají hodně pekaři a cukráři do perníků a biskvitů, ale používá se i ke kořenění masa, drůbeže, ryb apod. V různých částech světa je oblíben léčivý zázvorový čaj. V Anglii a Spojených státech mají i zázvorové pivo (gingerbeer) a limonádu.

 

Rating: 5.0. From 1 vote.
Please wait...
Hanka
Hanka

One thought on “Koření – odkud pochází a proč to bez něj nejde

  1. Pingback: Jak zvýšit hladinu testosteronu - Výživa hrou

Comments are closed.